Oslabení Draci bojovali ze všech sil, sezóna jim však končí

Komentář k zápasu

Třetí finále začalo v provizorních podmínkách až nad očekávání ve velkém tempu, avšak ani Draci z úvodní, ani Vladimír Luka z následující minuty skóre neotevřel. Hrálo se znovu precizně z obrany a gólmani začínali mrznout více a více. Ve dvanácté minutě se pak proháčkoval do útočného pásma Jiří Zdeněk, který střílel na lapačku, porubský útočník ale Vlastimila Lakosila nepřekvapil. Za pět minut pak nebezpečně pálil Petr Geweise, jehož střelu mohl do prázdné klece dorážet Lubomír Kovařík, Hynek Kůdela se však fantastickým přesunem vyznamenal.

Tomáš Káňa trestal neproduktivitu Draků, Kaluža v šanci nedal

Druhá dvacetiminutovka nabídla přesně ten stejný obraz jako třetina úvodní. Do první větší šance se dostal až ve 28. minutě Petr Geweise, z levého kruhu ale minul levou tyčku Kůdelovy brány jen o centimetry. Zanedlouho pak tečoval střelu Ondřeje Šťávy Radek Fischer, ten ale ztroskotal na perfektně připraveném porubském gólmanovi. Nedáš – dostaneš. Z protiútoku totiž udeřili domácí, Vladimír Luka vybojoval na středu hřiště puk u mantinelu, ujel po levém křídle, vyslal parádní zadovku mezi kruhy na Tomáše Káňu, který dělovkou mezi betony rozjásal ostravské publikum – 1:0. Ostravany vstřelená branka nabudila a najednou byli lepším týmem právě oni. Ve 36. minutě pak mohl střelu Davida Zachara dorážet Marek Kaluža, ten však pálil mimo.

Fojtík poslal domácí do trháku, Půhoný snížil, power-play nepomohla

Porubští slavili podruhé ve 45. minutě. Jan Káňa našel zpoza branky v brankovišti číhajícího Josefa Fojtíka, jenž propálil zmateného šumperského gólmana a poslal domácí borce do trháku – 2:0. David Zachar následně mezi kruhy přenechal kotouč Tomáši Káňovi mezi kruhy, porubský snajpr ale trefil pouze Vlastimila Lakosila. Lukova formace se o chvíli později prezentovala hrou na jeden dotek á la Barcelona, Tomáš Káňa ale tváří v tvář gólmanovi už gólovou tečku nepřidal. Draci tak v 55. minutě snížili a vykřesali tu poslední naději. Vladimír Cink našel z pravé strany na té opačné najetého Jiřího Půhoného, který přesně mířenou ranou do prázdné brány utlumil domácí radost – 2:1. Hosté si v závěru vybrali oddechový čas a krátce po něm zkusili ještě power-play, nicméně ani z drtivého tlaku se vyrovnání nekonalo, a tak mohla Poruba začít slavit.

Ohlasy trenérů

Aleš Flašar (HC RT TORAX Poruba 2011): Byla to opravdu náročná série, co si budeme povídat. Troufám si tvrdit, že Šumperk má o mnoho zkušenější kádr než my. Už před sérií bylo více méně jasné, že to bude více o hokeji než s Valašským Meziříčím, které bylo velice urputné. Šumperk má na druhou stranu velmi kvalitní útok, ale ne tak uzavřenou obranu jako Bobři, ta jim trochu skřípe. Kdyby mi ale někdo před sérii řekl, že urveme finále 3:0 na zápasy, tak mu nevěřím ani náhodou. Přesně jak se říká, že poslední krok bývá ten nejtěžší, tak se to také potvrdilo. Na klucích to bylo vidět, svazovalo je to a byli jsme všichni do jednoho strašně nervózní. Byl to asi náš nejhorší výkon v playoff, ale na druhou stranu nejdůležitější výhra, což se počítá. Vždy jsem ale tvrdil, že raději budu hrát škaredý hokej a vyhrávat než krásný a prohrávat. Mně osobně tedy nevadí, že jsme nehráli nic extra, důležité je vítězství, toto obzvlášť. Když dal Šumperk snižující gól, tak je to samozřejmě nakoplo, nás srazilo, ale kluci ten závěr odedřeli, Hynek nás podržel a já jsem spokojen. Pokud vezmu v úvahu celou sérii, tak nám Šumperk určitě více seděl než Valašské Meziříčí už jen proto, že hrají více hokej, jak jsem říkal. Vyhráli jsme zejména díky tomu, že jejich obránci udělali mnoho individuálních chyb, což rozhodlo o výhře jak v tomto, ale hlavně v zápase v Šumperku to platilo dvojnásob. Tam jsme potrestali fatální chyby jejich beků, v tomto směru jsme je přehráli. Nevím, co od kvalifikace čekat, v tuto chvíli nad tím ani nepřemýšlím. Jsou to ale jen čtyři zápasy, takže je to vabank a stát se může cokoliv. Kvalifikace bude z naší strany možná už s větším klidem, jelikož nemáme co ztratit, maximálně získat. Od nás se hlavně v playoff čekaly výhry, což nás malinko svazovalo, ale nakonec jsme to zvládli a to je nejdůležitější.
Jozef Zavadil (Draci Šumperk): Prvně gratuluji Porubě k postupu. Skončila nám sezona, ale nemůžu říct, že by byla neúspěšná, jelikož už od předkola s Kopřivnicí máme čtyři hráče zraněné, a tak je velký úspěch, že jsme se dostali až do finále, kde jsme dle mého názoru pořádně zatopili i favoritovi z Poruby. Před našimi kluky opravdu smekám klobouk, protože v tomto zápase rozhodně nebyli horším týmem, ale takový už je sport, někdo vyhrát musí. Nejde ale jen o tento zápas, nýbrž o celou sérii, v níž jsme nevypustili vůbec nic, v tomto složení jsme podali maximální výkon. V závěru jsme sice sahali po vyrovnání, ale nedali jsme gól, v tom je celý problém. Věřím, že kdybychom jej dali, tak se Poruba položí, protože prakticky celý zápas její hráči nevěděli, co mají dělat. Domácí byli dvakrát u naší brány a z toho dali dva góly, ale jak říkám, toto je sport. Favorit nás nepřehrál, kdyby se Michal Vymazal v prvním finále nezranil, tak věřím, že minimálně toto utkání vyhrajeme, protože on je jeden z klíčových hráčů. Trvám ale na tom, že ve dvou z těchto tří zápasů ve finále jsme byli lepší. Netuším, kam po sezoně zamíří kroky Poruby, ale pokud hodlají hrát polskou extraligu, budou muset ještě pořádně posílit, jelikož ta soutěž není až tak jednoduchá, jak se na první pohled zdá. Sám jsem tam kdysi trénoval, takže vím, o čem mluvím. Porubě ale gratuluji k postupu.