Vítězství proti Porubě nás stálo hodně sil, bilancoval Aleš Flašar

Pravda, ještě pár okamžiků před úvodním buly se zdálo, že tribuny šumperského zimáku budou poslední zářijovou sobotu zet prázdnotou. Byť diváci postupně našli cestu do hlediště a vítězství 4:3 v prodloužení proti Porubě sledoval alespoň zčásti slušně zaplněný svatostánek. Kdo nepřišel, musel litovat, Draci si společně s fanoušky po závěrečné siréně užívali zaslouženou děkovačku. „Kdyby mi někdo před zápasem řekl, že získáme s Ostravou body, tak budu spokojený. Ale že máme dva, tak to jsem opravdu hodně rád,“ zářil na konci srpna příchozí trenér Draků.

Byla to dřina, vítězství nás stálo hodně sil.

O náročnosti utkání

Modrožlutá posádka nicméně poznala, jak chutná tvrdá hra a boj o každý kotouč u mantinelu. „Byla to dřina, vítězství nás dnes stálo hodně sil. Těší mě však, že jsme inkasovali vesměs pouze v oslabení. Musím si ale zápas nechat uležet v hlavě, jelikož utkání obnášelo strašně moc euforie,“ líčil v prostorách před šumperskou kabinou. Dobře přitom věděl o kvalitách soupeřova mužstva. „Poruba hrála výborný a chytrý hokej, dokázali si zrychlit nebo zpomalit hru podle potřeby. Nechtěli jsme dát Ostravanům prostor, to se nám dařilo. V momentě, kdy dostali trošku prostoru, tak nastal velký malér,“ upřesnil.

Šumperk dal – nejen slovy, ale především činy v podobě vizáže letošní soupisky – najevo, že hodlá pracovat s odchovanci. Což se tentokrát navýsost vyplatilo, šumperská lajna kolem Daniela Hrocha prožila výtečný duel. „Abych pravdu řekl, já zatím pořádně nevím, kdo je zdejší odchovanec a kdo ne (směje se). Já beru kluky jako tým, mně je jedno, odkud pocházejí. Je to věc spíš pro fanoušky, pro mě je důležité, aby hráč za klub bojoval a dával do hokeje srdíčko,“ pokračoval Flašar. Utkání provázely nadprůměrné emoce, nejvíce dusno bylo před oběma gólmany hlavně v poslední třetině.

Spíše si fandíme, dnes můžeme být oba spokojení.

O zápase proti synovi

„Poruba si přijela pro tři body, byli si vědomi toho, jak dobře sehráli zápas se Šumperkem v létě na turnaji. Asi se nepřipravili dobře na to, že budeme kousat celých šedesát minut. Pravděpodobně tohle je důvod, proč měli pocuchané nervy, čekali nejspíš snadnější průběh,“ zamýšlel se. Pro Aleše Flašara měl duel s červenobílými ještě o jeden rozměr navíc, za Porubu totiž vyrukoval proti Drakům jeho syn Patrik Flašar, devětadvacetiletý obránce. „My se nijak nehecujeme. Já vím, co on hraje a hraje to, co já chci (směje se). Spíše si fandíme a dneska, když mají oba týmy alespoň bod, můžeme být oba spokojení,“ uzavřel s dobrou náladou.