Přesilovkové góly nás nakoply, míní autor rozhodující trefy VLADIMÍR CINK
Za poslední tři zápasy se vám podařilo nasázet do branek soupeřů 28 gólů, čím to je?
Popravdě netuším. Někdy máme štěstí a spadne nám tam úplně všechno, jindy zase ne. Stačí vzpomenout na nedávné utkání s Kopřivnicí. Také tehdy jsme měli velký počet šancí, ale nepodařilo se nám je proměnit. Určitě jsme od té doby nic nezměnili.
Jedna změna ale přeci jen vidět jde. Daleko lépe využíváte přesilové hry, proti Valašskému Meziříčí jste v nich udeřili čtyřikrát…
Jasně, to je určitě pravda. Což hodně pomáhá k celkovému výsledku, kdy přehráváme soupeře velkým rozdílem.
Trénujete početní výhody častěji než na začátku sezóny?
Podle mě ne, trénujeme zhruba pořád stejně. Rozdíl je v tom, že se k nám konečně přiklonilo štěstí, nic jiného bych v tom nehledal.
Vaše formace, v níž nastupujete s Jiřím Půhoným a Danielem Vachutkou, dnes válela a byla také u vítězné branky ve druhé části. I ta mimochodem padla z přesilovky. Sedíte si navzájem?
Určitě jo, ale jak jsem už říkal, nám strašně pomohly využité početní výhody. Bobry srazily dolů, nás naopak nakoply. Potom už soupeř více otevřel obranu a jezdili jsme díky tomu do brejkových situací. Na druhou stranu, i Valašské Meziříčí mělo hodně šancí, kdyby něco proměnili, zápas klidně mohl vypadat jinak.
Do první útočné lajny jste povýšil a jde vidět, že o sobě se spoluhráči navzájem víte, spolupráce funguje na jedničku…
Já nemám moc problém hrát s nikým. Ale jo, zatím to funguje, takže můžeme být spokojeni.
Jak z týmového pohledu vnímáte, když nastupujete dokola jen proti šesti soupeřům?
Je to hrozné. Skoro mi připadne, že každý týden hrajeme se stejným mančaftem, není to takhle dobře vymyšlené.
Jaký máte cíl před vánočními svátky?
Samozřejmě bychom rádi v tabulce dohnali Hodonín, ale chyba je, že jsme nevyhráli právě na ledě Drtičů. Teď budeme zase muset všechno vyhrávat a čekat na jejich zaváhání.
