Musíme jít štěstí naproti, hlásí odhodlaně Jiří SUCHÝ

Návrat to tedy šťastný nebyl. „Nepředvedli jsme špatný výkon, měli jsme šance, přestříleli jsme je. Ale pokud nejsme schopni dávat góly, tak nemůžeme vyhrávat. Nejsme důrazní v zakončení, to nám bohužel velmi chybí. Musíme na tom zapracovat,“ ví obránce Šumperka. Právě zadáci jsou přitom důraznou palební silou, v rámci šumperského mužstva dokonce pálí častěji než útočníci.

Musíme přidat, víc se tlačit do brankoviště, to je potřeba. Beci střílí, ale pravdou je, že často před brankářem nestojíme a jak má gólman výhled, tak střelu v poklidu kryje. Nesmí nic vidět.
Jiří Suchý, obránce Draků

Jenže góly nepřicházejí. Ani v přesilovkách, kdy hra hodně stojí na střelbě zadáků a aktivitě hráčů na brankovišti. „Nechci říci, že nechodíme do branky vůbec, to není pravda. V Litoměřicích jsme před branku chodili, ale, něco tomu ještě chybí. Musíme přidat, víc se tlačit do brankoviště, to je potřeba. Beci střílí, ale pravdou je, že často před brankářem nestojíme a jak má gólman výhled, tak střelu v poklidu kryje. Nesmí nic vidět,“ rozpovídal se Suchý o hlavní příčině, proč se šumperský tým v předchozích dvou zápasech prosadil jen jedinkrát.

Přesto Draci nepodléhají zoufalství. „Atmosféra v týmu není špatná, i když víme, že výkony nejsou sice vyloženě špatné, ale ani optimální. Pokud nám to tam začne padat, bude to dobrý. Ale musíme i štěstíčku jít trochu naproti, i ono nám v posledních zápasech chybělo. Musíme jít gólům naproti, pak je začneme dávat, a bude vše podstatně lepší,“ vyzařovalo z Jiřího Suchého odhodlání.

Jiří Suchý se míjí s Lukášem Žálčíkem při podávání rukou
(foto: Michaela Luňáčková, hclitomerice.cz)

Stejně jako Žálčíka i Suchého čekal zápas se svými nedávnými spoluhráči. A stejně jako šumperský odchovanec v litoměřických službách i exobránce severočeského Stadionu na utkání nepohlížel nijak netypicky. „Základní osa kádru zůstala v Litoměřicích stejná. S kluky jsme se pozdravili, ale to bylo tak vše. Nedělá mi nějaké velké problémy hrát proti mužstvům, kde jsem hrával a kde mám kamarády,“ zakončil povídání Suchý.