Vyřadit Porubu? To by byl mega zázrak, vyhlíží finálovou sérii DANIEL VACHUTKA
Dane, ještě se vrátím k onomu zápasu v Hodoníně. Jak byste zhodnotil zpětně to postupové vítězství?
To bylo něco neskutečného. Zápas se odehrál ve fantastické atmosféře, o kterou se hlavně starali naši příznivci. Jakým způsobem nás hnali, to bylo něco neuvěřitelného a cítili jsme se tam prakticky jako doma. Fakt bomba, vždyť přeřvávali i domácí kotel.
Mluvilo se o tom od začátku čtvrtého utkání, kdy viróza vzala útokem šumperskou kabinu a vy jste museli obracet sérii i s mnoha nemocnými kluky na soupisce. Doma se podařilo vyhrát, ale co jste si říkali před tím rozhodujícím zápasem?
Dost kluků bylo nemocných, ale semkli jsme se. Bojovali jsme opravdu jeden za všechny a všichni za jednoho. Bohužel nás zatím ta viróza nepustila. Do Hodonína jsme vyjížděli hned ráno po rozbruslení, na místě jsme si dali oběd a vedení klubu, za to mu patří velký díky a moc nám to pomohlo, nám poskytlo hotel a šli jsme se na čtyři hodinky natáhnout. To hodně pomohlo.
Vy jste těch play-off během kariéry zatím moc neodehrál, kam byste zařadil to letošní v rámci hokejových zkušeností a zážitků?
Play-off jsme hráli i ve Varech, to bylo super. Ale letos, když to vezmu i s tou neuvěřitelnou diváckou podporou, tak je to nejzáživnější období v mé kariéře. Tohle je pro mne zatím to nejvíc, co jsem v kariéře zažil. A doufám, že to ještě bude pokračovat.
Vy sám jste se podílel výraznou měrou na obou gólech v úvodní třetině, navíc jste je vstřelili pod sektorem šumperských fanoušků. Tím asi pro vás vnímání celé atmosféry utkání bylo intenzivnější.
Jak to tam vlastně padlo? Jo, ten první jsem vybojoval puk u mantinelu a dal ho před branku, kde to Kralda nějakým způsobem poslal do branky. Ten druhý byl vlastně hodně podobný, Vláďa Cink vybojoval za brankou a já si najel před ní, byl jsem chvíli sám. A poslal jsem to do branky. Pak už si pamatuji jen ruce nahoře a radost přímo pod naším fanklubem. Něco neskutečného, o to oba góly byly lepší.
Získat rychle vedení 2:0 je jistě skvělý, na druhou stranu, není to svazující v tom, že do konce utkání scházelo pořád hodně času a každá zbytečná chyba by mohla znamenat ztrátu cenného vedení?
Play-off je o těchto pocitech. A hlavně o prvních gólech. Kdo dá první gól, ten je ve velké výhodě. Hodonín moc chtěl a jak jsme dali první gól, tak nejspíš chtěl ještě víc. Což je na druhou stranu svazovalo. Trenér nám nařídil, ať je necháme hrát a my pečlivě bráníme střední pásmo. A my to plnili, Hodonín střílel od mantinelu a Vlasta to všechno polapal. První gól jsme dali my, to bylo velmi důležité. Hlavně jsme se už naučili trošku bránit výsledek, nedali nám branku a je to skvělá vizitka, že jsme si konečně sedli s tím, co po nás chce trenér. A skvěle zachytal Vlasta.
Teď tedy začíná finále, čeká vás Poruba. Co od těchto zápasů a od celé série čekat? Stejný projev jako v základní části nebo bude play-off úplně něco jiného?
Poruba, stejně jako Hodonín, chce hrát hokej, což nám vyhovuje. Pravda nejsou takoví rychlí bruslaři a bojovníci jako hráči Hodonína, ale myslím si, že to bude podobná série. A že šance porazit Porubu je. Půjdeme do toho uvolnění a myslím si, že už jsme předvedli, na to, kolik nás je, super výkon. Postup přes Hodonín byl již zázrak, vyřadit Porubu by pak byl mega zázrak, vzhledem k tomu, v kolika lidech jsme. V Porubě mají snad pět formací, budou mít sil dost a my na dvě a půl lajny musíme každé utkání odehrát srdíčkem. Nemyslím si, že by měli takovou partu jako my, je to hlavně tým složený z jednotlivců a individualit. A právě na tu partu bychom je mohli udělat. Ale bude to hodně těžký.
Dá se znovu čekat bouřlivá podpora fanoušků. Co jim vzkázat?
Jste suproví, v Hodoníně jste nám neskutečně pomohli. Moc děkujeme a věříme, že budete za námi i nadále jezdit a půjdeme do toho spolu na sto procent. Pojďme si finále užít!
Foto: Věra Václavková
