Nad zakončením z úniku přemýšlím na poslední chvíli, vysvětluje RADEK FISCHER

Nad zakončením z úniku přemýšlím na poslední chvíli, vysvětluje RADEK FISCHER

Martin Schwarz, sobota 18.11.2017
Šumperští hokejisté pokračují ve výborných výkonech na domácím ledě. Tentokrát rozjeté Draky nezastavil Nový Jičín, který pod vrcholky Jeseníků inkasoval sedmkrát a zpátky domů si vezl výprask 7:0. Značnou zásluhu na dalším tříbodovém vítězství má formace útočníka RADKA FISCHERA. Ten společně se spoluhráči Jakubem Lehečkou a Milanem Ostřanským nadělal soupeři spoustu starostí. Fischer sám skóroval ze samostatného úniku. „Tentokrát mi hosté dali hodně prostoru k únikům na branku,“ věděl dobře třicetiletý útočník.

Další vyhrané utkání na domácím ledě a hlavně skvělý výkon vaší formace, která byla dnes pořádně vidět. Čím to?
Každým zápasem se nám daří víc a víc, častěji spolu trénujeme a sedíme k sobě. Leža (Jakub Lehečka) i Ostřa (Milan Ostřansky) jsou rychlí a já jim, když to aspoň trošku jde, přihrávám puky do šancí.

Počítal jste, kolikrát vás osobně Nový Jičín pustil do samostatného úniku na branku? Obrana Ďáblů dnes byla nebývale nedůsledná.
Je pravda, že tentokrát jsem měl nájezdů na soupeřova brankáře hodně. Párkrát jsem situaci řešil špatně a volil nahrávku místo zakončení. Ale nakonec mi tam přeci jeden gól spadnul, tak super.

Rozmýšlíte si zakončení v samostatném úniku až na poslední chvíli?
Jasně. Například jsem chtěl jednou už zakončovat, ale na poslední chvíli se dobře uvolnil Milan Ostřanský a já si ho periferně všiml, tak jsem mu puk ještě zkusil posunout na hokejku. Ale moje nahrávka byla docela prudká, takže akce nakonec gólem neskončila. Naštěstí výsledek je 7:0, takže nás to tolik mrzet nemusí.

Co říkáte na zatím skvělé domácí výkony mužstva?
Čekali jsme na domácí zápasy jako na smilování, abychom mohli konečně začít vyhrávat pravidelně. Daří se nám to, uvidíme, co předvedeme proti silné Porubě. Ale doma se hraje úplně jinak. Fanoušci nás ženou, nikam nemusíme dojíždět, jsme odpočatí a můžeme se vyspat, úplně něco jiného.

Vy sám už v Šumperku nějaký rok působíte. Ale jak zapadli do kolektivu noví hráči, kteří k Drakům přišli teprve před začátkem letošní sezóny?
Zapadli výborně. Většinou jsou to mladí kluci, nikdo si na nic nehraje. Už loni u nás byla dobrá parta, letos se příchodem nových tváří nic moc nezměnilo. Máme super partu, která funguje, jak má.

Nelze se nezeptat. Každý vítězný zápas celá kabina oslavuje tradičním a méně slušným pokřikem, který obsahuje vaše jméno. Jak tohle vzniklo?
Moc se mi to nezamlouvá (směje se). Ale vše beru s humorem, vzniklo to někdy během minulé sezóny, spontánně. Od té doby dodržujeme tenhle zvyk, klasický rituál. Myslím, že poprvé s tím pokřikem přišel Daniel Vachutka. Vykřikl ho v kabině a bylo hotovo.